Jedná se o proces učení, kdy si ten, kdo se učí, uvědomuje co, jak a proč dělá (Hrbáčková, Švec, 2010). Výsledkem je vlastní uchopení učiva. Dojde k vytvoření personalizovaného „projektu“ žáka, který je zarámován vnějšími požadavky a uvědomění toho, jak a kam v učení chce pokračovat (Hrbáčková, 2010).
Do výše popsaného procesu vstupuje mnoho individuálních proměnných jako jsou: dosavadní znalosti, kognitivní dovednosti, strategie učení, motivace, sebepojetí, schopnost sebereflexe a v neposlední řadě úroveň metakognice. Současné poznání nabízí několik modelů, které vysvětlují, jak tyto a další proměnné spolu souvisí, nicméně důležité je, že všechny tyto oblasti lze u žáků posilovat. Shodují se také na tom, že autoregulované učení má určité fáze. (Panadero, 2017)
Fáze autoregulovaného učení (Hrbáčková, 2010):
- výběr cíle – žák si představenou látku/úkol individualizuje tak, aby mu učení zapadalo do jeho cílů učení
- výběr strategie – žák si vybírá postupy, které má v repertoáru a srovnává je s cílem učení tak, aby mu odpovídala
- použití strategie a monitorování průběhu učení – žák si uvědomuje průběh svého učení, zda vybraná strategie funguje, nebo potřebuje další zdroje informací, nebo pomoc
V každé fázi je potřeba dát ve výuce prostor a být k dispozici v hledání a učení se novým způsobům řešení a přístupu k učení. Senzitivní věk pro rozvoj autoregulovaného učení spadá do období 6-12 let (Hrbáčková, 2010) a je tedy důležité tyto dovednosti budovat již od počátku školní docházky.
To, jak na tom žáci jsou z hlediska autoregulace učení, poznáme zejména z pozorování toho, jak pracují na zadaných úkolech a jak se jejich postupy zdokonalují v čase i na základě zpětné vazby. Pokud ale nemáme na pozorování prostor a chceme mít rychlý základní přehled, můžeme využít screeningové dotazníkové metody. Například dotazník Proč dělám školní věci vychází z teorie sebedeterminace (odkaz) a pomáhá mapovat, na jaké úrovni je v daném předmětu motivace žáka (od podmíněné vnějšími vlivy po autoregulaci srovnatelnou s vnitřní motivací).
Použité zdroje:
Hrbáčková, K., Švec, V. et al. (2010). Analýza procesu autoregulace učení studentů pomáhajících profesí. In: Hrbáčková, K., Kognitivní a nonkognitivní determinanty rozvoje autoregulace učení studentů. Paido.
Hrbáčková, K. (2010). Kognitivní a nonkognitivní determinanty rozvoje autoregulace učení studentů. Paido.
Panadero, E. (2017). A review of self-regulated learning: Six models and four directions for research. Frontiers in psychology, 422.