Slovník pojmů
Profesionalita učitele – kvalita učitelova profesního výkonu zaručující soulad s pravidly oboru (lege artis).
Učitel jako reflektivní praktik – profesionál, který umí zpětně analyzovat, zdůvodňovat a vyhodnocovat vlastí profesní výkon s cílem udržovat jeho kvalitu na vysoké úrovni nebo ji zlepšovat.
Učení se z praxe – učení odehrávající se přímo v místě výkonu profese.
Profesní rozvoj – podpůrné snahy (vzdělavatelů učitelů), které mají za cíl zvýšení kvality výkonu profese.
Profesní komunita učitelů – společenství zahrnující učitele jakožto profesionály vázané pocitem sounáležitosti a vzájemné podpory.
Profesní vidění – schopnost učitele všímat si podstatných situací a jevů ve výuce a myšlenkově je zpracovávat.
(Video)záznam výuky – audiovizuální reprezentace, resp. zachycení výuky umožňující její podrobnou analýzu.
Kontextové informace k výuce – údaje různého druhu, díky nimž učitel (uživatel Hyperspace) získává širší přehled o výuce (např. v rámci kterého tematického celku je zařazena, jaká specifické charakteristiky vykazují žáci zachycení na videozáznamu apod.).
Průvodní komentáře – vyjádření zkušených učitelů či didaktiků k zaznamenané výuce.
Profesní úlohy – zadání pro učitele (uživatele Hyperspace) ke zkoumání, rozboru, hodnocení či jiným činnostem, které podporují rozvoj jejich profesionality.
Myšlenkové inspirace – podněty z odborné literatury (teoretické studie, výzkumná sdělení, kazuistiky) rozšiřující dosavadní vhled učitelů do řešené problematiky.
Reflexe výuky – zpětné ohlédnutí (se) za proběhlou výukou a zamyšlení (se) nad ní.
Hodnocení výuky – vynášení závěrů o výuce opírající se o hodnotové soudy: lepší – horší.
Didaktická analýza výuky – rozbor výuky z hlediska činností učitelů a žáků při zpracování vzdělávacího obsahu.
Kvalita výuky – souhrn všech charakteristik a determinant výuky, které podmiňují dosažení cílů výuky.
Situace výuky – úsek výuky vymezený svým časem a místem (stalo se to tehdy a tam).
Podstatné momenty ve výuce – situace či jevy, které jsou z určitého hlediska důležité – např. proto, že na nich závisí další vývoj hodiny, nebo proto, že jsou příčinou žákova úspěchu či naopak selhání apod.
Transformace obsahu – různé způsoby, jimiž tvůrci kurikula a učitelé upravují vzdělávací obsahy, aby byly přístupné žákům; rozlišuje se ontodidaktická, psychodidaktická a kognitivní transformace.
Hloubková struktura výuky – rozbor výuky vedený snahou dosáhnout „hlubšího ponoru“, tj. porozumět tomu, co určuje kvality výuky, přestože to není na první pohled patrné.
Konceptový diagram – schématické znázornění toho, jak je ve výuce strukturován vzdělávací obsah; rozlišuje tematickou, konceptovou a kompetenční vrstvu.
Metodika 3A – postup pro zkvalitňování výuky na základě hodnocení její kvality; zkratka trojice pojmů (anotace – analýza – alterace), které vystihují podstatu tohoto postupu.
Učební úloha – soubor požadavků kladených na žákovo učení; výzva k činnosti a komunikaci s určitým vzdělávacím obsahem.
Badatelsky orientovaná výuka – vytváření podmínek ve výuce pro to, aby žák mohl část poznatků, které se má naučit, sám objevit.
Formativní hodnocení – hodnocení „pro učení se“; zaměřuje se na podporu a zlepšování učení žáků.